Západosibiřská lajka

2016 Radíkov

Děkujeme našim sponzorům




2013 duben

Máme splněné zkoušky !!!

Fren - BZH I. cena, CACT,

First Lady - BZH II. cena


2012

3 holky v podzimním lese - Veronika, First Lady a Fren říjen 2012



2012

Eurodogtrekking září 2012



2012

Radíkov 2012



13.12.2011

Bohužel, i takové věci patří k životu, jako je smrt........

Parte Sárinka(vyžaduje Adobe Acrobat Reader)

24.7.2011

Takže Brixie je v očekávání a čekáme novou várku rozkošných štěňátek......


9.2010

Tohle o nás napsali. Článek o nás v časopisu KOKTEJL si můžete přečíst ZDE (vyžaduje Adobe Acrobat Reader)



8.8.2010

Stopou strejdy Šeráka 07.2010 82km



13.12.2009

Dolores s arktickými vlky……….



I na svatbách jsme ozdobou, a jakou! A abychom nezapomněli - gratulujeme novomanželům.



29.6.2009

Máme nové přírůstky. Více v sekci potomci.



1.12.2008

Lajka záchranář?!


„ Tak jo, já teda pojedu.“ Nějak tak to začalo..........


Než jsem si pořídila Sárinku – před osmi lety – tak jsme jezdili každý rok o prázdninách k moři. Máme zmapovanou velkou část přímořské Evropy. Ale co je se mnou lajka, tak jsem nedokázala pochopit, jak by seveřan u moře zvládal horka, vítr, slanou vodu, písek atd. Nepředstavitelné! Proto se naše dovolené odvíjely dle psů. Na psích táborech pod stanem, v chatkách, na karimatkách a jiných lahůdkách. Jelikož jsem mezi těmi psími blázny nebyla nejstarší, tak mne ani nenapadlo, že bych mohla spát na dovolené nějak jinak a lépe.

Až do letošního jara. Nechala jsem se ukecat mojí známou, že dovolená u moře s vodním výcvikem psů je pro psy ideální řešení jak pohybu, tak léčby kloubů, posílení svalů a vazů a navíc perfektní relaxace. A protože Sárinka má už léta problémy s klouby po prodělané borelioze, tak jsem kývla. Co bych pro svého miláčka neudělala, že?


A 5.9.2008 jsme spolu vyrazily za mořským pobřežím do Chorvatska. Jelo nás více aut, proto ani cesta nebyla problémem. Kdyby byl v budoucnu řidič na střídání, nebylo by ani pár nepříjemných chvilek s únavou.

O překvapení na místě nebyla nouze. Chatky – skoro nové. Sociálky – maximální čistota, zásobníky s mýdly, bílé kachličky a po tureckých WC ani památka. Stravování – ve stínu nádherných borovic.


Hned v sobotu odpoledne přišel na pořad dne první výcvik. Rozdělení psů do skupin. Sára se činila, plavala o duši, nosila z vody peška zvaný fendr, lano, zvládala vlny a já byla nadšená, jak mimino pod vánočním stromečkem.

V neděli přišel pád do reality. Sárinka aportovat nechtěla se svým mně moc dobře známým výrazem: „ už zase? Vždyť to umím a dělala jsem to včera!“ A bylo po radosti. Jak přinutit psa, když stojíte na břehu, aby přinesl něco, co skoro ve vlnách nevidí, navíc nijak nechutná a ani není chlupatý jako zajíc. A už jsem viděla ty usmívající se pohledy. No jo, lajka….To byl oříšek. Ale to bych byla špatný páníček, abych jim všem nedokázala, že to zvládneme. Ani moje hrdost na plemeno by mi to nedovolila. Dalo mi to hodiny přemýšlení, ale pak ten nápad u snídaně přišel!!! Tajně jsem uzmula ze snídaňového švédského stolu jednu játrovou paštiku. No dál je vám to určitě jasné, že. Napatlala jsem fendr, dala čuchnout Sárince a to jste měli vidět ten fofr!!! Nikdo nevěřil vlastním očím, jakáže změna se s tím psem stala? Jen já jsem tam hrdě postávala a nechtěla prozradit svoje know - how. Jenomže všímavost a vůně udělala svoje a já musela s pravdou ven. I když se z kraje koukali tak trochu s pohrdáním, nakonec museli uznat, že i ti zkušení nemají o nějaké motivaci ani páru. I dalším psům a páníčkům se nápad líbil, vešel ve všeobecnou znalost a paštik u snídaně mizelo více.


Nejhezčím dnem byl ale pro nás čtvrtek. Večer, při hodnocení, se mi dostalo obrovské pochvaly. Vedoucí celého kurzu, který denně vyhodnocoval práci psovodů a psů pravil:“ To je první vychovaná lajka, kterou jsem viděl a navíc udělala ze všech psů za pár dní největší kus práce. Vyhlašujeme ji za skokana celého výcviku.“ Juj, neumíte si představit tu radost!!! Že měl pravdu, to věděli všichni. Ale že řekne nahlas přede všemi, to jsem nedoufala. Vždyť se Sárinka naučila za pár dní nejen aportovat lano, fendr, rybářskou síť, ale jezdila na surfu, skákala z lodě do vody, zachraňovala figuranta. Splnila všechny discipliny, které splnit měla . Samozřejmě něco líp a něco hůř, ale splnila. Navíc mne požádali, abych ve chvilkách volnějšího času ukázala ostatním méně znalým, jak učit přivolání, odložení, chůzi u nohy a další poslušnostní prvky. To byla pocta č.2. Ta ale nebyla tak důležitá.

A co sůl, vítr a horko? Vůbec nic. Sárinka se po koupeli otřepala a byla suchá, srst se jí nádherně leskla, horka jsem trávili u vody ve stínu stromů a protože měla svoji přepravní bednu, tak ani unavená nebyla. Pospávala ve svém klídečku a byla šťastná. A já s ní. Takže máte-li chuť a možnost, vemte svého miláčka i k moři. Stojí to za to, když mu utvoříte podmínky, jste s ním a společně prožíváte dovolenkové dny. Hurá do toho!!! Pokud budete chtít, jukněte na:

Jízda na surfu

Skok z lodi

Přinesení aportu z vody

Přivlečení rybářské sítě

ZPĚT